Slovo "raz" pochází ze starých skandinávských jazyků a znamená silný proud. Na tomto místě se totiž v čase nečasu odehrávají docela kruté bouře, ale my jsme měli to štěstí (nebo vlastně smůlu?), že za nás tam bylo slunečno a klidné moře. Pointe du Raz není nejzápadnějším bodem Francie, tím je
Pointe de Corsen (taky v Bretani), ale ten je jen o čtyři úhlové minuty víc na západě než Pointe du Raz, takže to je skoro jedno a já si nechám svůj dobrý pocit. Každopádně je Pointe du Raz slavnější. A protože odměnu v podobě výhledu na širý oceán (kdyby to tam nekazil jeden ostrov, ale ten si odmyslíme) si člověk musí zasloužit, přibližovali jsme se k mysu pěšky
po jižním pobřeží z Le Loc'h.
 |
| vypůjčený obrázek mořské bouře na Pointe du Raz. Zdroj |
Pokud tuhle potřebu "zasloužení si" nemáte, zaveze vás
autobus z Quimper klidně až na Pointe du Raz. My jsme z něj však vystoupili dřív, v Le Loc'h, a šli jsme k mysu
deset kilometrů pěšky, což je zatraceně málo, ale jak jsme se kochali výhledy a tím, že jsme po dvou měsících a na další dva měsíce dopředu aspoň chvíli spolu, zvládli jsme to roztáhnout skoro na celý den.
 |
| Le Loc'h za odlivu |
 |
| Útulna v Le Loc'h... |
 |
| S dokonalým výhledem |
 |
| Neříkám, že mi u toho nebrněly nohy |
Milovníkům osamělých míst může výlet zkazit fakt, že na Pointe du Raz jezdí opravdu hodně lidí. Kolem roku 2001 ochranáři museli přistoupit k opatřením, aby se jim celý mys nerozpadl: oddálili parkoviště (nyní cca 15 min pěšky od výběžku) a zrušili dva hotely.
 |
Socha Notre Dame des Naufragés, tedy Panna Maria ztroskotaných.
|
Ovšem existuje i způsob, jak si tam připadat jako neohrožený dobyvatel: vlézt za tenhle sloupek, který smrtelně vážně oznamuje, že dál je vstup jen
na vlastní nebezpečí. Pokud se chcete dostat opravdu na tu "pointe", špičku, kterou bičují zběsilé vlny (na což vás lákají průvodce), je to jediná možnost. Neváhali jsme, já jsem si vykasala sukni a
hrdinně jsme se vydali přes kameny, vycvičeni
řadou vysokohorských expedic. Byli jsme tam tak moc sami, že jsme si dokonce museli udělat selfie.
Z toho místa bych jednou chtěla pozorovat západ Slunce. To já dělám vůbec hrozně ráda a závidím Malému princi, že mu stačí posunout si židličku a může koukat znova a znova. Žel my jsme ten den museli zpátky na autobus.
 |
| Ostrov Île de Seine, kam jezdí denně loď. To úplně vzadu by měl být legendární maják Ar men. |
O životě strážců na majáku Ar men byl natočen dokument a sám strážce Jean-Pierre Abraham vydal knižně svůj deník, který byl i
přeložený do češtiny! Aniž bych chtěla dělat knize reklamu (je to dost psycho čtení, efekt deprese zaručen!), podělím se s vámi o úryvek:
„Moře se od mého příjezdu opravdu neuklidnilo ani na okamžik. Když se změní vítr, vlnobití od západu okamžitě vystřídá příboj od jihu. Přichází nová tlaková níže a všechno začíná nanovo. Dostaneme se z majáku do konce roku?“
 |
| Vypadá to romanticky. Ale bydlet by tam člověk nechtěl. Zdroj |
Komentáře
Okomentovat