Člověk má přání a pak má sny. Sny s velkým S, s tak velkým, že ani nevěří, že by se mu někdy mohly splnit. Naše motivace k návštěvě Nantes byl právě jeden takový Sen - muzikál Notre Dame de Paris (ukázka zde).
(Pokud vás muzikál nezajímá, tak povídání o městě a fotky z něj jsou níže.)
Tenhle možná lehce patetický, ale naprosto dokonalý kousek na motivy románu Chrám Matky Boží v Paříži od Victora Huga byl napsán a nastudován v roce 1998. Tehdy měl obrovský úspěch, byl přeložen do mnoha jazyků, například i do polštiny a ruštiny (pro pobavení zde - nic proti ruštině! Ale je to sranda), a taky korejštiny!, a tak se loni Francouzi rozhodli pro obnovenou premiéru. Abych se přiznala, normálně nemám ráda donekonečna natahovaná pokračování úspěšných filmů, případně verze "po 20 letech" a podobně, protože za tím až příliš výrazně vidím finanční zájmy producentů, ale v případě této srdcovky jsem tyhle myšlenky nechala stranou.
Z původního obsazení zůstal jen Daniel Lavoie v roli kněze Frolla, jinak byli všichni noví. Samozřejmě jsem se bála, že mě nové nastudování zklame, když znám písničky nazpaměť v podání původních zpěváků, ale buď jsem tam šla s dostatečně otevřenou myslí, nebo byli i ti noví prostě úžasní, každopádně to byly dvě hodiny nepřetržitého štěstí. Noví zpěváci mi naopak ukázali písničky a charaktery postav v jiném světle a vynikly pasáže, kterých jsem si dříve třeba tolik nevšímala nebo mě tolik nezasáhly. Zajímavé je, že i zmíněný Daniel Lavoie zpíval trošku jinak než před dvaceti lety a dal některým písním úplně novou sílu.
Jediný, kdo mi tam trošku chyběl, byl nenahraditelný zpěvák Garou v roli Quasimoda, ale oželela jsem ho. Jeho "nástupce" Angelo del Vecchio je unikátní v tom, že roli hrbáče zpíval v italské verzi (však je to taky Ital…), pak anglické, a teď i francouzské. Čekala jsem, jestli třeba omylem nepřepne do italšitny nebo angličtiny, ale ne. :D
Přijel dokonce i skladatel Richard Cocciante. Po děkovačce ho pozvali na pódium, on všem poděkoval a pak zazpíval kousek Esmeraldiny písně Vivre, tedy Žít, která je moc docela hezky přeložená do angličtiny, které možná budete trochu líp rozumět, takže ji sem dávám. Jinak ale na youtube někdo komentuje anglický překlad muzikálu slovy: "Překladatel správně pochopil všechny schované významy v anglické verzi - přeložil je - ale zapomněl je schovat." A je fakt, že když se na ten text kouknu, tak zmíněný kritik má žel pravdu.
refrén:
Live for the one I love.
Love, as no one has loved.
Give, asking nothing in return.
Free, free to find my way.
Free to have my say.
Free to see the day.
Be, like I used to be.
Like a wild bird free.
With all the love in me.
totéž francouzsky:
Vivre
Pour celui qu'on aime
Aimer
Plus que l'amour même
Donner
Sans rien attendre en retour
Libre
De choisir sa vie
Sans un anathème
Sans interdit
Well, bylo to dokonalé. Ale teď už dost muzikálu, ať samotné město není zastíněno, protože to by byla škoda!
zdroj
zdroj
Vivre
Pour celui qu'on aime
Aimer
Plus que l'amour même
Donner
Sans rien attendre en retour
Libre
De choisir sa vie
Sans un anathème
Sans interdit
Well, bylo to dokonalé. Ale teď už dost muzikálu, ať samotné město není zastíněno, protože to by byla škoda!
zdroj
zdroj
Autobus nás vyhodil ve čtvrti Haluchère, která je od centra dost daleko, ale místo svezení se emhádéčkem jsme se rozhodli projít cca 5,5 kilometrů podél řeky Erdre do centra. Stálo to za to, byl krásný podzimní den, město před námi postupně odkrývalo své věže a domy a podél řeky jsme narazili na několik prapodivných uměleckých instalací.
Milovníci japonských zahrad jistě ocení ostrov Île de Versaille, který je už skoro u centra.
Nezapomenutelným zážitkem byla i návštěva zahrady Jardin des Plantes, obzvlášť volně přístupného kozího výběhu. Zatímco jsem důvěrně drbala jednu kozu na krku, jiná se ke mně přikradla zezadu a pustila se mi do mé dlouhé sukně. Jen co jsem jí ji vyškubla z tlamy, jiná už si stihla nacpat do tlamy naší mapu. I když většinu jsem zachránila, stejně nám v místě ostrova Île de Nantes zeje velká díra. Zahrada je ale krásná a hlavně plná nevídaných uměleckých objektů, jako jsou obří lavičky, krásně pomalované květináče a podobně.
Při procházce městem jsme navštívili také krásnou gotickou katedrálu Svatého Petra a Pavla (Cathédrale Saint-Pierre et Saint-Paul). Byla sice dostavěná až v roce 1891, ale údajně jí to na čistotě gotického stylu neubralo (říká Wikipedie). Taky jsme byli v luxusní obchodní pasáži Pommeraye, u hradu bretaňských vévodů (Château des Ducs de Bretagne), z jehož hradeb je parádní výhled na město.
A samozřejmě jsme se byli podívat na ostrov Île de Nantes na obrovského chodícího slona. Za 8,5 eura se na něm můžete svézt, ale my jsme se spokojili s tím, že jsme si ho prohlédli zvenku.Slon je inspirován fantaziemi a nákresy Julese Verna, který se v Nantes narodil, a Leonarda da Vinciho.
Návštěva crêperie, tedy restaurace, kde dělají převážně sladké palačinky crêpesa slané galettes, celý výlet skvěle doplnila. Obzvlášť domácí cider byl parádní, nepamatuju se, že bych si někdy tak pochutnala na něčem alkoholickém (když nepočítám velikonoční mamčin vaječný koňak ;-) )
Milovníci japonských zahrad jistě ocení ostrov Île de Versaille, který je už skoro u centra.
Nezapomenutelným zážitkem byla i návštěva zahrady Jardin des Plantes, obzvlášť volně přístupného kozího výběhu. Zatímco jsem důvěrně drbala jednu kozu na krku, jiná se ke mně přikradla zezadu a pustila se mi do mé dlouhé sukně. Jen co jsem jí ji vyškubla z tlamy, jiná už si stihla nacpat do tlamy naší mapu. I když většinu jsem zachránila, stejně nám v místě ostrova Île de Nantes zeje velká díra. Zahrada je ale krásná a hlavně plná nevídaných uměleckých objektů, jako jsou obří lavičky, krásně pomalované květináče a podobně.
Při procházce městem jsme navštívili také krásnou gotickou katedrálu Svatého Petra a Pavla (Cathédrale Saint-Pierre et Saint-Paul). Byla sice dostavěná až v roce 1891, ale údajně jí to na čistotě gotického stylu neubralo (říká Wikipedie). Taky jsme byli v luxusní obchodní pasáži Pommeraye, u hradu bretaňských vévodů (Château des Ducs de Bretagne), z jehož hradeb je parádní výhled na město.
A samozřejmě jsme se byli podívat na ostrov Île de Nantes na obrovského chodícího slona. Za 8,5 eura se na něm můžete svézt, ale my jsme se spokojili s tím, že jsme si ho prohlédli zvenku.Slon je inspirován fantaziemi a nákresy Julese Verna, který se v Nantes narodil, a Leonarda da Vinciho.
Návštěva crêperie, tedy restaurace, kde dělají převážně sladké palačinky crêpesa slané galettes, celý výlet skvěle doplnila. Obzvlášť domácí cider byl parádní, nepamatuju se, že bych si někdy tak pochutnala na něčem alkoholickém (když nepočítám velikonoční mamčin vaječný koňak ;-) )
Komentáře
Okomentovat