Stvoření ostrova aneb Mont Saint-Michel za nejvyššího přílivu

Výlet k Mont Saint-Michel, klášteru na ostrově, není nijak zvlášť originální, ale my jsme ho alespoň pojali pečlivě: naplánovali jsme si ho na den před nejvyšším možným přílivem, kdy výška mořské hladiny stoupla za 5 hodin a 22 minut o 12,75 metrů (odliv 13:49, příliv 19:11). A celé to přibližování moře jsme pozorovali, což obzvlášť večer za tmy mělo dost unikátní atmosféru.

Přestože ho mám hodinu cesty z domů, počkala jsem si na jeho návštěvu víc než dva měsíce, abych ho mohla objevit spolu s Michalem, který za mnou přijel na podzimní prázdniny na návštěvu. Jojo, na prázdniny, protože ve Francii mají i vysokoškoláci týden podzimních prázdnin!

Příliv se francouzsky řekne marée a rozpis přílivů a odlivů najdete zde. Detailnější rozpis, kde najdete přesnou výšku moře v konkrétní čas, je tady. Druhý odkaz platí pro město Saint-Malo, které je ale hned vedle, takže tam je rozdíl nějakých pěti minut. Je dobré to při plánování návštěvy brát v potaz, protože v době první a poslední čtvrti je příliv tak malý, že se moře ke klášteru vůbec nedostane, a to je škoda. Nejvyšší příliv je za úplňku, kdy se voda dostane i na příjezdovou cestu ke klášteru, před hlavní bránu. My jsme tam byli den před úplňkem, takže jsme tam uvěznění nezůstali, ale postranní vchody byly zatopené.

Tam se to slavné místo nachází

K hoře (= mont) svatého Michala jsme jeli z Rennes přímým autobusem zajišťovaným francouzskou dráhou. Ten vás vysadí kousek od břehu moře, kde máte možnost zdarma nastoupit do kyvadlového autobusu, který vás doveze doslova před bránu opevnění. My jsme si ale řekli: "Nejsme saláti!" a vyrazili ty necelé tři kiláky pěšky. Vzápětí začalo nefalšovaně normandsky ~~pršet~~ lít jako z konve a my jsme začali tušit, že zbytek našeho romantického výletu prožijeme v mokrých hadrech. Obzvlášť Michal, který měl jen deštník (navíc můj), který mu byl, vzhledem k větru, úplně k ničemu.

Píšu normandský, protože ostrov opravdu leží spíš v Normandii než v Bretani. Hranice mezi těmito dvěma regiony totiž tvoří řeka Couesnon, která se vlévá do moře přesně v zátoce Mont Saint-Michelu, a to západně od kláštera.

Detail odlivu (14:05 SEČ). Vidíte jen písek + kapky vody na objektivu.

Taktéž detail odlivu + v dálce vidíte skupinku odvážlivců, kteří si zaplatili průvodce a jdou po písku k ostrovu pěšky, často i bosi. K tomuto ostrůvku se váže prý místní vtip: "Když je ostrov vidět, znamená to, že bude pršet. Když vidět není, znamená to, že už prší."

Celý ostrov je opevněný a kromě kláštera, který je na úplném vrchu a kde pořád ještě pár opravdových mnichů žije, je tam spousta obchodů a domků. I mimo sezónu jsou tam ulice úplně nacvakané lidma.

Hodnou chvíli jsme tak pozorovali písečné mořské dno a pak jsme se vydali na prohlídku kláštera. Přemluvila jsem Michala, že si nebudem brát audioprůvodce v angličtině, ale půjdem na komentovanou prohlídku a já mu to přetlumočím. Šušotáž se tomu prosím říká (chuchoter = šetpat). No... je pravda, že bych si měla rozšířit slovní zásobu o architektonické prvky, náboženskou terminologii a vůbec bych se měla naučit lépe rozdvojovat pozornost.

Dozvěděli jsme se například, že se v klášteře netopilo, protože pravidla benediktinského řádu to nedoporučují, že to oslabuje ducha. Jak ovšem s ironií poznamenal náš průvodce, tato pravidla byla vymyšlena na jihu Itálie. Jen ve skriptoriu měli velký krb, který se používal, to aby nezvlhly rukopisy a nezmrzl jim inkoust.

Klášter byl založen v roce 708 a nikdy nebyl dobyt, i když Angličani se o to během stoleté války snažili. Po Velké francouzské revoluci byl klášter 74 let používán jako vězení.

Prohlídku jsme skončili tak akorát, abychom viděli, jak se moře přibližuje. Šlo to vážně rychle! Viz demonstraci: