Ostrava → Rakousko → Zoldo Alto (Pécol), Residence Valpiccola. Prohlídka Pécolu
Symbolicky kolem půlnoci začínáme já, brácha Šimon a táta rovnat věci do auta. Tři notebooky, dva a půl řízku, krabice jahod, škrabka na brambory, struhadlo a spousta dalších užitečných věcí. Jen olej a džem jsme, zjištěno posléze, nechali doma.
Dle plánovače cesta trvá osm a půl hodiny, jenže vůči tomuto údaji se náš řidič tváří skepticky a už u Brna je následkem malování v bytě strašně unavený a má strach, že budem muset zastavit a prospat se. Situaci částečně zachraňuje Redbull.
Symbolicky kolem půlnoci začínáme já, brácha Šimon a táta rovnat věci do auta. Tři notebooky, dva a půl řízku, krabice jahod, škrabka na brambory, struhadlo a spousta dalších užitečných věcí. Jen olej a džem jsme, zjištěno posléze, nechali doma.
Dle plánovače cesta trvá osm a půl hodiny, jenže vůči tomuto údaji se náš řidič tváří skepticky a už u Brna je následkem malování v bytě strašně unavený a má strach, že budem muset zastavit a prospat se. Situaci částečně zachraňuje Redbull.
V 9:30 ve Villachu vjíždíme do Itálie. Přestože spát se taťkovi už nechce, představa asi sto padesáti kilometrů po vedlejších cestách v horách ho děsí. Netrpělivě hypnotizuje pomalu ubývající kilometry na zapůjčené navigaci, kterou jsme už před nějakou dobou umlčeli, protože stejně nemá požadované mapové podklady. Jinak je cesta bez problémů. Aspoň z mého pohledu, já jsem totiž na tu nejhorší fázi zase usla. Vzbudila jsem se vlastně až ve 12:40 kousek před vesnicí Zoldo Alto, v jejíž části Pécol je i naše dočasné útočiště. Zaparkovali jsme a vydali se k informačnímu centru, které zavřelo před deseti minutami. Další zastávka byla v naproti stojícím supermarketu, který pro změnu za deset minut zavíral. Zvládnout ovšem nákup na dva dny za deset minut není v našich silách. Když jsme si ve čtvrt na dvě chtěli koupit u pultu sýr, prodavač se na nás sladce usmíval a pravil, že má zavřeno.
Ve 13:35 jsme zaparkovali po 872,1 najetých kilometrech u Residence Valpiccola a ubytovali se u zcela typického, snědého, zeširoka se usmívajícího Itala. Zjištění - nikdo tu nemluví anglicky. Jen italsky a německy. Přesto jsme v infocentru ukořistili mapu a v obchodě masox, piva a kozí sýr (naučili jsme se díky tomu říct italsky "koza", jen jsem to už zapomněla). Cestou zpátky jsme to vzali bokem menšími uličkami, kolem kamenného kostelíka, pár starších dřevěných stavení a několika hospod. Shodli jsme se, že je tu vážně nádherně. Skalnaté vrcholky kopců vzbuzují respekt…
Na uvítanou do Itálie jsme si uvařili pravou českou bramboračku - ovšem z italských brambor, masoxu a vody. A k tomu pravou, čistě bílou italskou veku.
Ve 13:35 jsme zaparkovali po 872,1 najetých kilometrech u Residence Valpiccola a ubytovali se u zcela typického, snědého, zeširoka se usmívajícího Itala. Zjištění - nikdo tu nemluví anglicky. Jen italsky a německy. Přesto jsme v infocentru ukořistili mapu a v obchodě masox, piva a kozí sýr (naučili jsme se díky tomu říct italsky "koza", jen jsem to už zapomněla). Cestou zpátky jsme to vzali bokem menšími uličkami, kolem kamenného kostelíka, pár starších dřevěných stavení a několika hospod. Shodli jsme se, že je tu vážně nádherně. Skalnaté vrcholky kopců vzbuzují respekt…
Na uvítanou do Itálie jsme si uvařili pravou českou bramboračku - ovšem z italských brambor, masoxu a vody. A k tomu pravou, čistě bílou italskou veku.
Komentáře
Okomentovat