Den ode dne posouváme čas budíku. Ale tak dovolená, že, snídaně je až do devíti… Za jednu z top 10 korutanských atrakcí prohlašují místní letáčky Reisseckbahn. Myslí se tím čtyřicet minut rozložených mezi tři vláčko - lanovky, v nichž máte co dělat, abyste se jako domino neskáceli na cestujícího před vámi, a jeden vláček jedoucí v tunelu. Od výstupu na vrchol Reisseck nás odradila už paní pokladní u lanovky - prý to kvůli sněhu nejde. Při koupi jízdenky tady chtějí vědět, i v kolik hodin se budete vracet dolů. Nechali jsme si tedy raději rezervu a nahlásili 15:40.
Po dlouhé cestě jsme se octli z výšky 719 mnm ve 2250 metrech. Protože z toho ale udělali turistickou atrakci, lidí je tam jak na Václaváku, nechybí dětské hřiště a restaurace s pestrou nabídkou. Pro návštěvníky v sandálech a víkendovém oblečku je tu malý okruh kolem budující se přehrady. Můžete tak dýchat čerstvý horský vzduch, pozorovat staveniště a poslouchat hluk bagrů. Dokonce tady je i ve sloupu zabudovaný foťák, kterým se vyfotíte a následně se najdete na internetu. My jsme si za cíl zvolili kopec Hochkedl, který je, za příznivého počasí, vidět už od lanovky. Pravidelná kupa kamení, nahoře s křížkem, výška 2558. Přestože letos máme na sníh štěstí, tady jsme žádný nepotkali. Nejprv stoupáme pozvolna, pak se cesta rozděluje - rovně někam dál a dál a doprava slepě na Hochkedl strmý výstup nahoru, sem tam ulehčený ocelovým lanem. Mám ale takové výstupy ráda, prostě jít nahoru, jako stroj, a ukrajovat poslední metry. V tu dobu byl zrovna krásný výhled na údolí. Jen pohled doprava na to staveniště jsem si odpustila, hluk bagrů doléhal až nahoru. Výstup trval asi hodinu.
Dolů je to o poznání méně zábavné. Za necelou hodinu jsme stáli u lanovky a snažili se přemluvit obsluhu, abychom mohli jet dřív, jinak bychom tam ještě hodinu a čtyřicet minut čekali. Naštěstí jsme se vešli.
Objevili jsme v naší vesnici Kolbnitz koupaliště. Malé, ale 33 metrový bazén, kde se dá parádně zaplavat. S Korutanskou kartou je tam vstup zdarma, takže jsme příjemného schlazení se využili za ten týden snad čtyřikrát.
Po večeři jsme dostali chuť na nějakou tu procházku po civilizaci a taky na zmrzlinu. Kousek od nás, na břehu jezera Milstätter See stojí městečko Milstatt, které má asi 3 300 obyvatel. Není to moc, ale jako cíl procházky se hodilo výborně. Zaparkovali jsme u teď již zavřeného supermarketu a procházeli se. I zmrzlinu jsme našli, a moc dobrou. Zpátky jsme to vzali po břehu jezera a středem města k autu. Jedinou nevýhodou bylo, že jsme zpátky trošku zabloudili a zajeli si asi dvacet kilometrů po dálnici.
Dolů je to o poznání méně zábavné. Za necelou hodinu jsme stáli u lanovky a snažili se přemluvit obsluhu, abychom mohli jet dřív, jinak bychom tam ještě hodinu a čtyřicet minut čekali. Naštěstí jsme se vešli.
Objevili jsme v naší vesnici Kolbnitz koupaliště. Malé, ale 33 metrový bazén, kde se dá parádně zaplavat. S Korutanskou kartou je tam vstup zdarma, takže jsme příjemného schlazení se využili za ten týden snad čtyřikrát.
Po večeři jsme dostali chuť na nějakou tu procházku po civilizaci a taky na zmrzlinu. Kousek od nás, na břehu jezera Milstätter See stojí městečko Milstatt, které má asi 3 300 obyvatel. Není to moc, ale jako cíl procházky se hodilo výborně. Zaparkovali jsme u teď již zavřeného supermarketu a procházeli se. I zmrzlinu jsme našli, a moc dobrou. Zpátky jsme to vzali po břehu jezera a středem města k autu. Jedinou nevýhodou bylo, že jsme zpátky trošku zabloudili a zajeli si asi dvacet kilometrů po dálnici.