Fagaraš den IX. – návštěva Brašova



Do Rumunska jsme jeli především kvůli pohoří Fagaraš, po jehož vrcholcích jsme sedm dní putovali. Když už jsme ale byli tak daleko od domova, rozhodli jsme se navštívit i krásný historický Brašov, který leží hned pod horami.
Skvěle zpracované stručné povídání o dějinách a památkách Brašova naleznete zde. Správnost jsem si ale nikde neověřovala.





Brašovské nádraží bylo o něco málo živější než to fagarašské, ale o stejné míře zaostalosti. Předně: umět anglicky u mezinárodní přepážky znamenalo více méně chápat, na co se ten rozcuchaný blázen s krosnou ptá, a podle toho se zatvářit, zamávat rukama nebo napsat cifru na papírek. Modernizace se projevovala pouze v oblasti pastí na turisty. Hned naproti východu z nádraží byla trafika, která se pyšnila mimo jiné i cedulí "i" na střeše. Tato pobočka tourist office fungovala tak, že když jsem řekla své "căutăm cazare", dostala jsem kupu papírků lákajících na drákulovu stezku a k tomu letáček k hostelu Gabriel. No a my jsme si řekli hostel, to nemůže být drahé, co víc budem hledat, a šli jsme tam. Nocleh stál 50 lei, což vskutku není málo, na pokoj pro deset osob. Ale k tomu navíc ten přístup! Připadali jsme si, jako že jsme paní recepční/uklízečce na obtíž. Jako rozhrčený magnetofon nám přeříkala tisíce pokynů o tom, co smíme a co nesmíme dělat. Používat polštáře z cizích postelí. Sprchovat se dlouho. Rozbalit si spacáky, aby se vysušily. Chodit v botech dál než k prahu. Na truc jsme si dali dlouhou sprchu a vyrazili do města.

Brašov je docela velké město, ale historické jádro člověk zvládne za den, a to se může flákat. Pěší zónu jsme měli prolezlou skrz naskrz.




Poarta Schei.


Piaţa Unirii, které se mi obzvlášť líbilo.


Poarta Ecaterinei.


Luxusní obrovský trh u obchodního centra Star, na kterém jsme několikrát nakupovali ovoce.


Trh je jen pár kroků od pekárny Gigi, kde mají skvělé covrigi, rumunskou specialitu (prý) - něco jako preclík plněný vanilkovým krémem, čokoládou, višněmi… Slíbili jsme si, že tam posnídáme.
Na večer jsme vylezli na kopec k citadele pozorovat Brašov zalévající se sluncem.



V pátek ráno jsme tedy zamířili do pekárny. Vyzkoušeli jsme toho víc, ale opravdu dobré byly jen ty covrigi. Zbytek takový průměr. Pak jsme zajeli na nádraží koupit lístek na vlak do Budapeště. Euronight ve 20:22 za 184 lei na osobu i s rezervací. Bez ní by to bylo o 14 lei levnější. Taky jsme se rozhodli otestovat rumunské MHD. V Brašově je nejlevnější jízdenka za 4 lei, a ta je hned na dvě jízdy. My jsme hned natrefili na revizorku, tak jsme si aspoň ověřili, že jsme to cvakli správně.

Nemohli jsme nenavštívit nejstarší gotický kostel mezi Vídní a Istanbulem, totiž Černý kostel. Černý proto, že někdy v minulosti vyhořel a pak byl černý, ale od té doby ho několikrát opravovali a jeho název nyní už nedává na první pohled smysl. Vstup stojí 6 lei. Vevnitř dělá pár dobrovolníků prohlídky, ale my jsme jejich služeb nevyužili.



Hned u kostela najdete antikvariát + knihkupectví, kde se kromě andělských karet Doreen Virtue, PhD. dají sehnat staré (někdy i už poslané) pohlednice, porcelánové kýče a sto let staré dějiny Rumunska. Ale ať jim nekřivdím - k mání jsou i pohlednice současné a povedené historické mapy Brašova, které obzvlášť Michal ocenil a ihned rozšířil svou sbírku.

Následoval výlet po zbytcích opevnění kolem Černé a bílé věže. Černá věž, podobně jako Černý kostel, taky není černá.



Synagoga.


Strada sforii, Provazová ulička, jedna z nejužších ulic v Evropě.


Radnice s Kapitolskou vlčicí.


Po celou dobu pobytu jsme měli na očích ve svahu kopce vyvedený nápis Brašov. Když se začtete do článku, na nějž jsem dávala odkaz výše, dočtete se, že za totality tam stálo Stalin.



Na závěr pobytu jsme zatoužili zlepšit si názor na rumunské restaurace (o první návštěvě restaurace v Rumunsku zde. Ale co by člověk chtěl, že, ve dvou tisících metrech nad mořem…), a zavítali jsme do Urs Carpaţii. Byli jsme jako doma, vždyť jsme jedli na stolech s nápisem Staropramen. Michal měl jakési mleté maso v zelném listu a polentu, já polentu zapečenou se sýrem a smetanou. Jako bonus nám číšník u baru naplnil naše Rajec flašky vodou.

Komentáře