Vyspělá civilizace 21. století obecně směřuje ke snadnějšímu životu. Není divu, že Francouzi jsou oproti nám zas o kus napřed. Patrné to je už například v obchodě. Do Čech už taky dorazily saláty zatavené v sáčku, ale pořád je to, zdá se mi, docela drahé a ne až tak rozšířené. Tady to jede vážně ve velkém. 250 g polníčku míchaného s čekankou tu stojí míň než obyčejná hlávka salátu prodávaná volně. Máte chuť na čerstvou červenou řepu? Smůla, tady se prodává jen předvařená. Normálně mezi zeleninou je bedýnka s předvařenou řepou, kterou si kleštičkama naberete do sáčku a zvážíte. A vůbec tady hrozně moc jedou všechny tyhle věci k rychlé konzumaci. Ještě pochopím, že se prodává velká bageta obložená kuřecím masem a rajčetem, ale oni tady prodávají zabalené i malé bagetky, ve kterých není nic víc než šunka a sýr. Co víc, jeden pán si v obchodě kupoval brambory v konzervě, aby to nemusel doma vařit.
Snazší život je i častým argumentem výrobců a poskytovatelů služeb, když se vás snaží získat pro svůj produkt. Tak třeba pošta. Zatímco jsem stála čtvrthodinovou frontu, abych se přeptala, jestli už po čtrnácti dnech konečně dorazil můj balík (a on dorazil, jen mi do schránky nějak opomněli hodit výzvu k vyzvednutí), jsem marně přemítala, v čem je můj život díky francouzské poště snazší. Že by tím poukazovali na to, že v roce 2017 už nemusíme balíky posílat v povozu taženém koňmi?
Pošta dejme tomu. Ale co je absurdnější, zjednodušení života vám slibuje i instituce CAF. To je ta francouzská sociálka, u které se už měsíc pokouším založit si žádost o příspěvek na bydlení. Když už jsem jim konečně kromě příjmení matky za svobodna mohla dodat i RIB své francouzské banky (= IBAN plus sídlo mé domovské pobočky) a potvrzení o tom, že tu na koleji fakt bydlím, a zmáčkla jsem (konečně!) tlačítko "potvrdit", systém mi sdělil, že jelikož nemám francouzský telefon, nemůžou mi poslat unikátní přihlašovací kód smskou, nýbrž poštou. A zatímco má hlava bezmocně padla na stůl v předzvěsti dalšího čtrnáctidenního čekání, na bocích obrazovky se mě slogan snažil přesvědčit: "Vaše CAF vám usnadní život!"
Jojo, je to tu všechno takové snazší na tom západě. Založíte si účet v bance. Pro číslo účtu si musíte dojít až za týden (!) osobně na pobočku. Přihlašovací údaje do internetového bankovnictví prý přijdou mailem. Kdy, to nevěděl ani ten bankovní borec ve smokingu. Každopádně od podpisu smlouvy uběhlo už deset dnů a ještě je nemám (ano, spam kontroluju. I hromadné). A karta? "Zkuste se přijít zeptat tak za další týden, ale nic vám nemůžu slíbit…" Myslím, že bance BNP Paribas navrhnu, aby si do sloganu taky dala to o tom snazším životě. I když si nejsem jistá, jestli by v tomto případě nebylo snazší mít erasmácké stipendium zašité v krempě klobouku nebo v povlaku na polštář.
Snazší život je i častým argumentem výrobců a poskytovatelů služeb, když se vás snaží získat pro svůj produkt. Tak třeba pošta. Zatímco jsem stála čtvrthodinovou frontu, abych se přeptala, jestli už po čtrnácti dnech konečně dorazil můj balík (a on dorazil, jen mi do schránky nějak opomněli hodit výzvu k vyzvednutí), jsem marně přemítala, v čem je můj život díky francouzské poště snazší. Že by tím poukazovali na to, že v roce 2017 už nemusíme balíky posílat v povozu taženém koňmi?
Pošta dejme tomu. Ale co je absurdnější, zjednodušení života vám slibuje i instituce CAF. To je ta francouzská sociálka, u které se už měsíc pokouším založit si žádost o příspěvek na bydlení. Když už jsem jim konečně kromě příjmení matky za svobodna mohla dodat i RIB své francouzské banky (= IBAN plus sídlo mé domovské pobočky) a potvrzení o tom, že tu na koleji fakt bydlím, a zmáčkla jsem (konečně!) tlačítko "potvrdit", systém mi sdělil, že jelikož nemám francouzský telefon, nemůžou mi poslat unikátní přihlašovací kód smskou, nýbrž poštou. A zatímco má hlava bezmocně padla na stůl v předzvěsti dalšího čtrnáctidenního čekání, na bocích obrazovky se mě slogan snažil přesvědčit: "Vaše CAF vám usnadní život!"
Jojo, je to tu všechno takové snazší na tom západě. Založíte si účet v bance. Pro číslo účtu si musíte dojít až za týden (!) osobně na pobočku. Přihlašovací údaje do internetového bankovnictví prý přijdou mailem. Kdy, to nevěděl ani ten bankovní borec ve smokingu. Každopádně od podpisu smlouvy uběhlo už deset dnů a ještě je nemám (ano, spam kontroluju. I hromadné). A karta? "Zkuste se přijít zeptat tak za další týden, ale nic vám nemůžu slíbit…" Myslím, že bance BNP Paribas navrhnu, aby si do sloganu taky dala to o tom snazším životě. I když si nejsem jistá, jestli by v tomto případě nebylo snazší mít erasmácké stipendium zašité v krempě klobouku nebo v povlaku na polštář.
Komentáře
Okomentovat