pod Negoiu → Negoiu (2535) → Strunga Doamnei (Dámská stezka) → Călțun → Lacul Bâlea na silnici Transfăgărășan (2050)
Na mapě jsou těsně pod naším tábořištěm naznačeny Cascada Negoiu, ke kterým jsme se ráno jen nalehko vydali podívat. Šli jsme jen kousek, kde se žádné velké vodopády nekonaly, ale otevřel se nám parádní výhled do údolí. Zpátky v roli šneků (dominantním znakem je v tomto případě movitost obydlí, nikoli nejvyšší dosažitelná rychlost) jsme se vydali po žluté na sedlo pod Negoiu. Zprava se připojuje červený trojúhelník stoupající z údolí od jezera Vidraru. Jde to prakticky kolmo na vrstevnice, takže odkládáme hůlky a přidržujeme se rukama. Výstup do sedla trvá asi hodinu. Ze sedla je vidět z mraků se vynořující vrchol Negoiu.
Za další hodinu vrchol Negoiu v mracích dobýváme. 2535 mnm. Na jeho zteč se ale kromě nás vydala ohromná spousta lidí, takže u vrcholového sloupku se stojí fronta na focení. Máme štěstí, mraky se trhají a je vidět široko daleko.
Na sestupu z Negoiu nás čeká ještě jeden vykřičníkový úsek, Strunga Dracului, kterou jsme odhodláni pokořit, jenže ouha, pro padající kamení je închis, tedy zavřená. A prý už nějaké tři čtyři roky. Chtě nechtě volíme žlutou Dámskou stezku. I na ní však při sestupu překvapivě narážíme na řetězy.
Po čtyřech hodinách chůze jsme došli k jezeru Călţun a stejnojmennému žlutému refugiu. Ne břehu jezera spal nějaký chlápek zabalený do zlatavého celofánu, který kolem něj divoce vlál a šustil, ale jemu to evidentně nevadilo.
Po osmi hodinách jsme se octli v sedle Palatinu, odkud jsme začali po modré sestupovat k Transfagarašské magistrále a jezeru Bâlea, místu vyhledávanému turisty i motoristy. Jak moc vyhledávanému jsme pochopili, když se nám poprvé otevřel výhled na plné parkoviště a ucpaný tunel. Proč vyhledávanému nám došlo, když jsme slezli dolů: je tam prostě fakt krásně. Důsledky vyhledávanosti jsme pocítili záhy, když místo k sezení jsme našli až ve druhé restauraci (Cabaně) a místo pro stan stálo 15 lei. A to bylo u odtoku z jezera, který nevábně páchl. Zkoušeli jsme to postavit jinde, na druhé straně, ale zrovna když jsme strkali tyčky do tropika a radovali se, jak jsme na ně vyzráli, vyletěl z budky horské služby chlápek a odvelel nás zpátky na vyhrazený placený plácek.
Restaurace byla taky zážitek. Usadili jsme se na terase s výhledem na jezero, což byl asi jediný důvod, proč to tam bylo tak drahé. Vše ostatní bylo jaksepatří porumunsku. Ubrus byl tak špinavý, že jsme ho raději odhrnuli na stranu. V rámci cenově dostupných jídel byly jedinou nabízenou přílohou hranolky. Slibným bonusem měla být obloha, ale jak se ukázalo, pod neurčitým názvem se skrývala lžíce sterilované zeleniny. Taky jsme si dali pivo, vodu a colu, kde vyšlo najevo, že Rumuni asi nepoužívají sklenice, protože číšník přišel, postavil lahve na stůl, otvírákem otevřel a sbohem! No a navíc mi místo malé vody donesli velkou, 750 ml, za 10 lei. Chutnala stejně jako ta z potoka, překvapivě.
V touze doplnit zásoby jídla jsme se po večeři vydali mezi stánky. Minuli jsme kukačkové hodiny, ozdobné šutry, šperky, porcelánové selky, dřevěné nádobí, uzené kýty a vařené kukuřice, až nás nakonec zaujal turecký med a švestky. Začínali jsme se znovu těšit do hor.
Další články z této expedice:
Den I: příjezd do Turnu Roșu
Den II: Turnu Roșu (440) → Șaua Budislavulu (2200)
Den III: Șaua Budislavului → Lacul Avrig → Vârful Scara (2306) → Șerbotă (2331) → pod Negoiu
Den IV: pod Negoiu → Negoiu (2535) → Strunga Doamnei (Dámská stezka) → Călțun → Lacul Bâlea na silnici Transfăgărășan (2050)
Den V: Lacul Bâlea na silnici Transfăgărășan → Lacul Capra → Vârful Mircii (2470) → jezero Izer → pod horou Tarata
Den VI: pod horou Tarata → Viștea Mare (2424) → Moldoveanu (2544) → Refugiul Portiţa Viştei → Refugiul Fereastra Mică
Den VII: Refugiul Fereastra Mică → Cabana Urlea → Breaza (600)
Na mapě jsou těsně pod naším tábořištěm naznačeny Cascada Negoiu, ke kterým jsme se ráno jen nalehko vydali podívat. Šli jsme jen kousek, kde se žádné velké vodopády nekonaly, ale otevřel se nám parádní výhled do údolí. Zpátky v roli šneků (dominantním znakem je v tomto případě movitost obydlí, nikoli nejvyšší dosažitelná rychlost) jsme se vydali po žluté na sedlo pod Negoiu. Zprava se připojuje červený trojúhelník stoupající z údolí od jezera Vidraru. Jde to prakticky kolmo na vrstevnice, takže odkládáme hůlky a přidržujeme se rukama. Výstup do sedla trvá asi hodinu. Ze sedla je vidět z mraků se vynořující vrchol Negoiu.
 |
| Výstup do sedla pod Negoiu |
 |
| Sedlo Negoiu |
Za další hodinu vrchol Negoiu v mracích dobýváme. 2535 mnm. Na jeho zteč se ale kromě nás vydala ohromná spousta lidí, takže u vrcholového sloupku se stojí fronta na focení. Máme štěstí, mraky se trhají a je vidět široko daleko.
Na sestupu z Negoiu nás čeká ještě jeden vykřičníkový úsek, Strunga Dracului, kterou jsme odhodláni pokořit, jenže ouha, pro padající kamení je închis, tedy zavřená. A prý už nějaké tři čtyři roky. Chtě nechtě volíme žlutou Dámskou stezku. I na ní však při sestupu překvapivě narážíme na řetězy.
 |
| Strunga Doamnei, Dámská stezka. Dámy na podpatcích by v ní ale měly problém. |
Po čtyřech hodinách chůze jsme došli k jezeru Călţun a stejnojmennému žlutému refugiu. Ne břehu jezera spal nějaký chlápek zabalený do zlatavého celofánu, který kolem něj divoce vlál a šustil, ale jemu to evidentně nevadilo.
 |
| jezero Călțun |
Po osmi hodinách jsme se octli v sedle Palatinu, odkud jsme začali po modré sestupovat k Transfagarašské magistrále a jezeru Bâlea, místu vyhledávanému turisty i motoristy. Jak moc vyhledávanému jsme pochopili, když se nám poprvé otevřel výhled na plné parkoviště a ucpaný tunel. Proč vyhledávanému nám došlo, když jsme slezli dolů: je tam prostě fakt krásně. Důsledky vyhledávanosti jsme pocítili záhy, když místo k sezení jsme našli až ve druhé restauraci (Cabaně) a místo pro stan stálo 15 lei. A to bylo u odtoku z jezera, který nevábně páchl. Zkoušeli jsme to postavit jinde, na druhé straně, ale zrovna když jsme strkali tyčky do tropika a radovali se, jak jsme na ně vyzráli, vyletěl z budky horské služby chlápek a odvelel nás zpátky na vyhrazený placený plácek.
 |
| Transfăgărășan – Transfagarašská magistrála a jezero Bâlea |
Restaurace byla taky zážitek. Usadili jsme se na terase s výhledem na jezero, což byl asi jediný důvod, proč to tam bylo tak drahé. Vše ostatní bylo jaksepatří porumunsku. Ubrus byl tak špinavý, že jsme ho raději odhrnuli na stranu. V rámci cenově dostupných jídel byly jedinou nabízenou přílohou hranolky. Slibným bonusem měla být obloha, ale jak se ukázalo, pod neurčitým názvem se skrývala lžíce sterilované zeleniny. Taky jsme si dali pivo, vodu a colu, kde vyšlo najevo, že Rumuni asi nepoužívají sklenice, protože číšník přišel, postavil lahve na stůl, otvírákem otevřel a sbohem! No a navíc mi místo malé vody donesli velkou, 750 ml, za 10 lei. Chutnala stejně jako ta z potoka, překvapivě.
V touze doplnit zásoby jídla jsme se po večeři vydali mezi stánky. Minuli jsme kukačkové hodiny, ozdobné šutry, šperky, porcelánové selky, dřevěné nádobí, uzené kýty a vařené kukuřice, až nás nakonec zaujal turecký med a švestky. Začínali jsme se znovu těšit do hor.
Další články z této expedice:
Den I: příjezd do Turnu Roșu
Den II: Turnu Roșu (440) → Șaua Budislavulu (2200)
Den III: Șaua Budislavului → Lacul Avrig → Vârful Scara (2306) → Șerbotă (2331) → pod Negoiu
Den IV: pod Negoiu → Negoiu (2535) → Strunga Doamnei (Dámská stezka) → Călțun → Lacul Bâlea na silnici Transfăgărășan (2050)
Den V: Lacul Bâlea na silnici Transfăgărășan → Lacul Capra → Vârful Mircii (2470) → jezero Izer → pod horou Tarata
Den VI: pod horou Tarata → Viștea Mare (2424) → Moldoveanu (2544) → Refugiul Portiţa Viştei → Refugiul Fereastra Mică
Den VII: Refugiul Fereastra Mică → Cabana Urlea → Breaza (600)
Komentáře
Okomentovat