Haute-Normandie část III. – Stopařský křest na trase z Fécamp do Dieppe

stopem z Fécamp do Hautot sur Mer, pak pěšky do Dieppe



Uklidili jsme se k výpadovce z města s jasným cílem - dostat se do Dieppe. 58 kilometrů. Pro nás, kteří jsme stopovali jednou v životě, challenge. Stáli jsme u cesty a příjemně se usmívajíce, mávali jsme cedulí. Šlo by to bezpochyby výborně, nebýt dvou neblahých průvodních okolností: frekvence aut na té cestě naším směrem byla zhruba jeden vůz za tři minuty a navíc v kraji, kde jsou auta jen výjimečně užívána k něčemu jinému než k přesunu do vedlejší vesnice, jsme se my chtěli přesunout prostě moc daleko. Taktika č. 2: stopovat bez cedule. Zabralo to. Brzy jsme se už vezli oba na předním sedadle dodávky. Opojný pocit. Když připočteme i čas čekání, bylo to zhruba o deset minut rychlejší než pěšky.



Takhle to šlo i dál. Od vesnice k vesnici. Byli bychom zajisté nocovali v Cany Barville, kdyby se na nás nakonec neusmálo pořádně velké štěstí - nabrali nás dva zhulení týpci (přičemž hulení bylo stále v procesu) v kabrioletu. Uklizenost vozu i styl jízdy přesně odpovídal vzhledu řidiče a jeho kámoše. Normandské rallye. Držte si klobouky, batohy a nesnažte se dávat si vlající vlasy za ucho. Nemá to cenu.

Vyhodili nás 5 kilometrů před Hautot-sur-mer, kam jsme, povzbuzeni nečekaným posunem, rovněž dostopovali.

I stanuli jsme v Hautot na kruhovém objezdu, kde šipka vpravo hlásala "camping Le Marqueval", zatímco šipka vlevo "camping La Source". V lékárně neměli o rozdílu v cenících místních kempů ani potuchy, museli jsme tedy naslepo. A netrefili jsme se. Le Marqueval byl výborný kemp pro ty, kdo si potrpí na to, mít hned za stanem bar, hřiště na volejbal, bazén a ostrov s kozami a poníky. Nikoli však pro studenty, kteří prostě chtějí jen někde přespat. Zimu od země tam měli stejnou jako všude jinde: mimořádně intenzivní.

Večer jsme strávili procházkou na pláž v Hautot-sur-mer, vzdálené od kempu aso 20 minut chůze, odkud se dal pozorovat zatím nejhezčí západ slunce, jaký jsme tady zažili. Pamětní desky na pobřeží připomínají, že právě tady se uskutečnilo cvičné vylodění spojenců 19. srpna 1942.

Hautot sur Mer

Hautot sur Mer

Pátek 7. 8.

Hned ráno jsme přesídlili do kempu La Source, o dost klidnějšího a menšího, navíc i o trošku levnějšího. Pak jsme vyrazili pěšky do Dieppe, a to po červeno-bíle značené trase GR, na kterou se můžete napojit v Hautot-sur-mer za pekárnou, naproti benzínové pumpy. K Château de Dieppe je to asi 6 km, tedy něco málo přes hodinku chůze. Není to nejkratší cesta, ale z první poloviny vede zcela mimo silnice a druhá polovina po chodníku u cesty nijak zvlášť frekventované.

Město Dieppe má 30 000 obyvatel. Nejde tedy již o žádnou rybářskou vesničku, ale i přesto tam vládne příjemná atmosféra a zalidněnost pěších zón vytváří dojem čilého městského ruchu spíš než profláknutých turistických cílů.

My jsme nejprve potřebovali vyřešit otázku návratu do Remeše, k čemuž nám bylo zapotřebí internetu. Bohužel můj chytrý mobil si v turistickém informačním centru postavil hlavu a odmítal se připojit k free wi-fi, takže nás zachránila městská knihovna, kde je internet dostupný zdarma všem na počítači.

V centru města jsme navštívili gotický kostel Svatého Jakuba, prošli se k majáku po molu, kde probíhalo hotové rybářské šílenství (nechápu, jaktože se do sebe nezamotali) a nakonec se vyšplhali nad město ke kapli Notre Dame. Z tohoto vyvýšeného místa zvěčnil Dieppe nejeden impresionista.

Při cestě zpět nás zdržel zvedací most, který právě umožňoval proplutí jedné rybářské lodičce. Prošli jsme se ještě do suchých doků, kde jsou uskladněny nepoužívané lodě, a pak už se vraceli do Hautot do kempu.

Dieppe

Château de Dieppe

Dieppe – église St. Jacques

Rybářské šílenství v Dieppe

kapel Notre Dame v Dieppe

Dieppe od kaple Notre Dame

zvedací most v Dieppe

Sobota 8.8.

Jako program na volné dopoledne jsme si zvolili návštěvu městského muzea v Château de Dieppe. Město se pyšní sbírkou pár impresionistických obrazů a opravdu slušným množstvím předmětů ze slonoviny. V jedné místnosti mají dokonce rekonstrukci dílny místního řezbáře spolu s ukázkou náčiní, kterým tuto draze zaplacenou surovinu zpracovával.

Ve dvě hodiny jsme Dieppe opustili a prostřednictvím domluvené spolujízdy se přesunuli do Rouenu.

Naše trasa