Norsko část IX. – Závěrečné dva dny v Bergenu

hanzovní domy v Bryggenu

Jak už je naším starým špatným zvykem, neměli jsme v Bergenu vymyšlený žádný program a ani jsme pořádně nevěděli, co město nabízí. Uznali jsme, že než vyrazíme do města, alespoň si ho spěšně prohlídneme na mapách.cz. Uvelebili jsme se tedy na terase Ymca hostelu, kde spíme v čtyřicetilůžkové noclehárně. Z terasy byl krásný výhled. S chutí a ohromným očekáváním jsme u toho načli sýr Philadelphia s čokoládovou příchutí, ale jak Michal trefně poznamenal, chutnalo to jako termix. Bylo trošku divné mazat si termix na chleba. Navíc termix za 80 Kč.

< předchozí díl

Dormitory v Ymca hostelu. Tahle velká noclehárna je v provozu jen v létě, mimo sezónu mají jen menší místnosti pro cca 8 lidí.

Typické bergenské atrakce: rybí trh a hanzovní domy

Nešlo nezavítat na fiskemarked, rybí trh, protože jsme ho měli hned za hostelem. Prohlédli jsme si živé kraby v akváriích i mrtvé kraby v sendvičích, losy a soby na obrázcích i losy a soby v klobásách, důkladně načichli rybinou a šli si prohlédnout čtvrť Bryggen s hanzovními domy, zapsanými v UNESCO. Jsou to barevné dřevěné domečky, mezi nimiž je uzounká ulička, ale zdi domu nejdou kolmo k podlaze, nýbrž šikmo tím způsobem, že vrchní patra se vzájemně dotýkají. Podlaha porůznu vrže a křupe pod nohama. Dřív tam sídlili námořní obchodníci, dnes pár řemeslníků, umělců, prodejců suvenýrů a jedna italská jazykovka.

Rybí trh na náměstí Fisketorget

Bryggen

Na koncertě proti své vůli

Při toulání se přístavem jsme narazili na paletu plnou pomerančových džusů, na které bylo napsáno „up for grabs“. Šimon neváhal a taky si jeden džus, jemuž pozítří procházela záruka, vzal. Popíjeli jsme džus a šli směrem k bergenské pevnosti, kolem níž proudilo a postávalo podivně velké množství lidí. Že by tam byl nějaký rytířský turnaj? O mylnosti této domněnky svědčil fakt, že v davu byla opravdu vysoká koncentrace holčiček ve věku 7-12 let. A většina z nich měla triko s nápisem Marcus a Martinus. Sáhli jsme po googlu (aneb jak nám zrušení poplatků za data v roamingu usnadnilo cestování a znemožnilo zeptat se na vysvětlení místních) a dozvěděli jsme se, že dnes večer tu má koncert veleúspěšná skupina složená z čtrnáctiletých dvojčat Marcuse a Martinuse. Koncert začal snad už v šest a popové tóny spolu s pištěním dívek tvořily všudypřítomný podkres našeho jinak idylického bergenského večera.

merch stánek Marcuse a Martinuse

Protože máme za sebou pořádný trek, musíme hlavně odpočívat, no ne? Takže jsme si koupili obrovský nanukáč a utábořili jsme se s ním v parku. Michal si dělal zálusk i na nějaké to víno na večer, ale zjistili jsme, že v Norsku se nápoje s obsahem 4, 5 či více procent alkoholu prodávají jen ve speciálních státních prodejnách Vinmonopolet, jejichž otevírací doba je ve všední dny cca do pěti, v sobotu asi do dvou a v neděli zavřeno. Byla sobota, takže jsme měli smůlu.

Západ slunce si zasloužil nějakou pořádnou pozorovatelnu, kterýžto účel snadno splní kopec Fløyen. Na jeho vrchol vede i lanovka, ale tak špatně na tom zas se silami nejsme. Byla to krásná podívaná. Cestou dolů jsme potkali českou dvojici a chvíli jsme si povídali o stopování v Norsku a tak podobně. Oni s tím mají skvělou zkušenost, což nám dodalo naději, že naše hodinové postávání u silnice a tupé mávání rukou byla prostě jen smůla.

Západ slunce z vrcholu Fløyen

#eatlocal :D

Pronikáme do vikinské historie

Michal se při cestování řídí jednou nepsanou zásadou: nachází-li se v okruhu 50 km od místa, kde se právě pohybuješ, vojenské nebo námořní muzeum, navštiv ho! A já se díky tomu proti své vůli vzdělávám také. I v Bergenu mají námořní muzeum, ale tam jsem šla i docela ráda – těšila jsem se na nějaké povídání o Vikinzích. A ne marně. Měli tam pár modelů vikinských lodí, pár kusů dřeva, které prý byly součástí vikinských lodí, ukazovali, jak vikingové pohřbívali, co nosili a tak podobně. Zajímavý byl i úhel pohledu manželek námořníků 20. století, které zůstávaly většinu roku samy doma a musely toho tudíž na svá bedra hodně vzít. Docela paralela s bretaňskou námořní historií.

Vikinská (přičemž "vikingská" je taky správně) loď

výcviková plachetnice norského námořnictva

V podvečer jsme v hostelu s pomocí zlatých českých ručiček realizovali náš plán, jak ušetřit v letadle. Koupili jsme si nazpět totiž jen dvě zavazadla, s tím, že jídlo už bude snědeno (což nebyla tak docela pravda, zbylo nám pár hrachových vloček), a tak můžeme dvě krosny svázat k sobě. A vyšlo to! Výsledná dvě zavazadla měla sice každé 19,8 kilo, takže horní hranice, ale všechno jsme šťastně dovezli. Večer jsme se toulali Bryggenem, přístavem a kolem pevnosti a loučili se s mořem a Norskem. Ještě se sem určitě vrátíme! Ale příště bych chtěla  i pořádně na sever.

u bergenské pevnosti

Pastilky se slanou lékořicí...

... nechutné

< předchozí díl

Rekapitulace naší trasy:

Jotunheimen

část I. – Přesvědčujeme se, že v Norsku je opravdu zima

→ cesta z domů nad Maurvangen

část II. – Jak jsme nepřespali v útulně

→ Maurvangen → Bessegen → Memurubu → u chaty Storådalshytta

část III. – Bez lidí a bez signálu. V samém srdci hor

→ u chaty Storådalshytta → jezero Langevatnet → kolem chaty Olavsbu → jezero Rauddasvatent → Leirvassbu → Spiterstulen

část IV. – Na nejvyšší vrchol Skandinávie – Galdhøpiggen (2469 m.n.m.)

→ výstup na Galdhøpiggen ze Spiterstulenu, návrat stejnou cestou zpět

U fjordů

část V. – K fjordům! 1848 metrů nahoru na vrchol Skåla

→ z vesnice Loen na horu Skåla

část VI. – Očouzený ešus a usínání za šplouchání vln

→ vesnice Olden, město Florø

část VII. – Trek na ostrově Hovden: jen moře a my

→ ostrov u města Florø, maják Kvanhovden

část VIII. – Jak nás málem sežraly muchničky

→ z přístavu Villevika přes hory k silnici

část IX. – Závěrečné dva dny v Bergenu