Șaua Budislavului (2200) → Lacul Avrig → Vârful Scara (2306) → Șerbotă (2331) → pod Negoiu
Jeden z našich dvou stanů (a můj a Michalův to nebyl) bojkotoval budíček v sedm, takže jsme s ostudou vyrazili až o půl desáté. Ostuda. Den začínáme výstupem na vrchol Budislavka, čímž se konečně dostáváme pořádně vysoko - 2343. Po 90 minutách pochodu jsme byli u jezera Avrig, kde by jistě bylo skvělé místo na táboření.
Plazíme se přes vrcholy Gârbova a Scara (2306). Po čtyřech hodinách si stádem ovcí razíme cestu do Refugiul Scării. Tam na nás psi poprvé docela agresivně štěkali, ale ukázalo se, že bača je má opravdu pod kontrolou, neb jediný jeho povel stačil k tomu, aby si nás zařadili do kolonky "nejedlé + způsobilé k dalšímu průchodu stádem". Venku se sbírala mlha a chlad, a tak jsme se na oběd uchýlili do útulny. Tahle vypadala ještě docela dobře, odpadků tam bylo jen pár a postele sestávaly z jakýchsi dřevěných desek, kterých nebylo třeba se štítit.
Vrchol Şerbota zvládly naše boty i nohy skvěle a cestou nahoru si dělaly zálusk na úseky s vykřičníky na červené značce. Ty však z vrcholu Şerboty vypadaly jako střemhlav skok do hlubin, a tak jsme po delší poradě dali přednost žluté značce, která sice obtížné úseky obchází, ale je to samozřejmě časově delší a je nutno mnohem víc klesnout (…a pak to zase nastoupat). Žlutá připomínala sutinovou skluzavku, ale sem tam se našlo stéblo trávy, jehož se tonoucí mohl zachytit. O několik dost výškových metrů níž jsme zjistili, že na červenou se dá ještě napojit (toto napojení v mapě chybělo), což jsme taky hned udělali, protože se zdálo, že červená má závraťotvorné úseky už za sebou a teď sestává jen z trochy rekreačních řetězů. Užívali jsme si lezecké okamžiky, všichni, až na Petrovo koleno. Tím pádem nadešel čas připomenout si rodičovská kázání o zodpovědnosti, a tak jsme se rozloučili s červenou i se žlutou a slezli ještě kus níž na jih k potoku, kde se naše stany výborně vyjímaly. Ráj na zemi!
Další články z této expedice:
Den I: příjezd do Turnu Roșu
Den II: Turnu Roșu (440) → Șaua Budislavulu (2200)
Den III: Șaua Budislavului → Lacul Avrig → Vârful Scara (2306) → Șerbotă (2331) → pod Negoiu
Den IV: pod Negoiu → Negoiu (2535) → Strunga Doamnei (Dámská stezka) → Călțun → Lacul Bâlea na silnici Transfăgărășan (2050)
Den V: Lacul Bâlea na silnici Transfăgărășan → Lacul Capra → Vârful Mircii (2470) → jezero Izer → pod horou Tarata
Den VI: pod horou Tarata → Viștea Mare (2424) → Moldoveanu (2544) → Refugiul Portiţa Viştei → Refugiul Fereastra Mică
Den VII: Refugiul Fereastra Mică → Cabana Urlea → Breaza (600)
Jeden z našich dvou stanů (a můj a Michalův to nebyl) bojkotoval budíček v sedm, takže jsme s ostudou vyrazili až o půl desáté. Ostuda. Den začínáme výstupem na vrchol Budislavka, čímž se konečně dostáváme pořádně vysoko - 2343. Po 90 minutách pochodu jsme byli u jezera Avrig, kde by jistě bylo skvělé místo na táboření.
Lacul Avrig |
Plazíme se přes vrcholy Gârbova a Scara (2306). Po čtyřech hodinách si stádem ovcí razíme cestu do Refugiul Scării. Tam na nás psi poprvé docela agresivně štěkali, ale ukázalo se, že bača je má opravdu pod kontrolou, neb jediný jeho povel stačil k tomu, aby si nás zařadili do kolonky "nejedlé + způsobilé k dalšímu průchodu stádem". Venku se sbírala mlha a chlad, a tak jsme se na oběd uchýlili do útulny. Tahle vypadala ještě docela dobře, odpadků tam bylo jen pár a postele sestávaly z jakýchsi dřevěných desek, kterých nebylo třeba se štítit.
Refugiul Scării a Michal snažící se zjistit, co nás čeká |
Vrchol Şerbota zvládly naše boty i nohy skvěle a cestou nahoru si dělaly zálusk na úseky s vykřičníky na červené značce. Ty však z vrcholu Şerboty vypadaly jako střemhlav skok do hlubin, a tak jsme po delší poradě dali přednost žluté značce, která sice obtížné úseky obchází, ale je to samozřejmě časově delší a je nutno mnohem víc klesnout (…a pak to zase nastoupat). Žlutá připomínala sutinovou skluzavku, ale sem tam se našlo stéblo trávy, jehož se tonoucí mohl zachytit. O několik dost výškových metrů níž jsme zjistili, že na červenou se dá ještě napojit (toto napojení v mapě chybělo), což jsme taky hned udělali, protože se zdálo, že červená má závraťotvorné úseky už za sebou a teď sestává jen z trochy rekreačních řetězů. Užívali jsme si lezecké okamžiky, všichni, až na Petrovo koleno. Tím pádem nadešel čas připomenout si rodičovská kázání o zodpovědnosti, a tak jsme se rozloučili s červenou i se žlutou a slezli ještě kus níž na jih k potoku, kde se naše stany výborně vyjímaly. Ráj na zemi!
Další články z této expedice:
Den I: příjezd do Turnu Roșu
Den II: Turnu Roșu (440) → Șaua Budislavulu (2200)
Den III: Șaua Budislavului → Lacul Avrig → Vârful Scara (2306) → Șerbotă (2331) → pod Negoiu
Den IV: pod Negoiu → Negoiu (2535) → Strunga Doamnei (Dámská stezka) → Călțun → Lacul Bâlea na silnici Transfăgărășan (2050)
Den V: Lacul Bâlea na silnici Transfăgărășan → Lacul Capra → Vârful Mircii (2470) → jezero Izer → pod horou Tarata
Den VI: pod horou Tarata → Viștea Mare (2424) → Moldoveanu (2544) → Refugiul Portiţa Viştei → Refugiul Fereastra Mică
Den VII: Refugiul Fereastra Mică → Cabana Urlea → Breaza (600)
Komentáře
Okomentovat