pod horou Tarata → Viștea Mare (2424) → Moldoveanu (2544) → Refugiul Portiţa Viştei → Refugiul Fereastra Mică
V noci z pondělí na úterý pršelo, ale vymetené nebe a jasné sluneční paprsky skvějící se na kapkách vody nás ukolébaly v mylném domnění, že tím byly fagarašské hory zavlaženy dostatečně. Hezké počasí bylo více než žádoucí, vždyť nás čekal vrchol Moldoveanu, s 2544 metry nejvyšší bod Rumunska.
Vyrazili jsme v náš obvyklý čas 8:30. Za necelé 2 hodinky jsme vylezli na kopec Viştea Mare, který je jen o 20 metrů níž než Moldoveanu a z dálky to vypadá, že ty dva vrcholy spolu tvoří jednu plochou horu. Trasa vede jen přes vrchol Viştea Mare, odbočka na Moldoveanu je jen pro zájemce. Martin s Tomášem, zabraní do živé konverzace s účastníky zájezdu turistické kanceláře Alpina, zůstali na Viştea a já s Michalem jsme šli pokořit Moldoveanu. Trvalo to asi 15 minut tam a 15 zpět a jedinou překážkou byl jeden krátký řetěz. Měli jsme štěstí, stihli jsme vrchol dobýt v posledních minutách dobré viditelnosti. Zanechali jsme vzkaz v návštěvní knize a vyfotili se s hromadou vlajek.
Z masivu Moldoveanu jsme sestoupili k Refugiul Portiţa Viştei, kde jsme v klidu obědvali za bečení stáda ovcí. Už při posledních soustech chleba se to ale začínalo kazit. Nebe se zlověstně zatáhlo a spustilo prvních pár kapek. My jsme v odpověď potáhli batohy pláštěnkami a vyrazili na další etapu. Chvilku to vypadalo, že déšť, překvapen naší připraveností, s námi bude hrát takovou tu hru "spadnou tři kapky - vytáhneš pláštěnku - vyjde sluníčko - potíš se, a tak schováš pláštěnku - spadnou tři kapky", ale pak se rozhodl, že na nás půjde po zlém. Spustil se ohromný slejvák a místo bečení ovcí se teď hrozivě ozývaly hromy. Schovat se už nebylo kde, museli jsme tedy dál. Tomáš v čele pro nás hledal cestu ve svahu, abychom nešli po hřebeni a nedělali hromosvod. Poháněn strachem z bouřky šel rychleji než po rozkvetlé louce za slunečného dne. Já jsem se asi bála málo, protože jsem klukům poprvé skoro nestačila. V 15:45, tedy po sedmi hodinách chůze, jsme otevřeli dveře Refugiul Fereastra Mică, čímž jsme byli pro ten den zachráněni. Byl to však dost bezútěšný pohled: postele sestavené ze železných roštů by se ještě daly, ale ty špinavé a plesnivé "matrace", a hlavně těch odpadků…! Střechou dovnitř zatékalo, ale naštěstí jen trochu. Ihned jsme obsadili všech 16 postelí a rozložili na ně své mokré věci. Nejen pláštěnky a to, co jsme měli na sobě, ale často i obsah batohu. Ještě že ty lei jsou plastové. Nikdo další už nepřišel, a tak jsme takhle roztahaní mohli zůstat až do rána.
Rozjeli jsme vaření ve velkém, když se za dveřmi ozvalo zakňučení. Sedělo tam malé chlupaté štěně, k zbláznění roztomilé, a chtělo dovnitř. To jsme zamítli, ale Tomáš mu věnoval zbytek svého kuskusu. Kromě téhle návštěvy k nám zavítal i bača, jehož plícervoucí kašel bylo slyšet na hony daleko. Poprvé k nám přišel hledat psa, podruhé nám ukázat, co všechno útulna umí - když se totiž spojily dva drátky u dveří, rozsvítilo se v té plechové boudě se solárním panelem na střeš světlo. Během svých návštěv nám řekl spoustu jistě zajímavých věcí, ale my jsme se zmohli jen na uznalé "da, da".
Když už jsme se skoro oddávali spánku, Martin si šel ještě odskočit ven. Podezřele dlouho se nevracel, a pak se najednou z venku ozvalo zoufalé "Miichaaleee!" Kluci vystřelili ze spacáků, chopili se hůlek a vyrazili na záchrannou akci. Psi asi považovali Martina za hrozbu spícímu stádu a ten, nemaje s sebou holi, se neměl jak bránit. Naštěstí záchranná akce dopadla úspěšně, kousance nikdo neutrpěl.
Další články z této expedice:
Den I: příjezd do Turnu Roșu
Den II: Turnu Roșu (440) → Șaua Budislavulu (2200)
Den III: Șaua Budislavului → Lacul Avrig → Vârful Scara (2306) → Șerbotă (2331) → pod Negoiu
Den IV: pod Negoiu → Negoiu (2535) → Strunga Doamnei (Dámská stezka) → Călțun → Lacul Bâlea na silnici Transfăgărășan (2050)
Den V: Lacul Bâlea na silnici Transfăgărășan → Lacul Capra → Vârful Mircii (2470) → jezero Izer → pod horou Tarata
Den VI: pod horou Tarata → Viștea Mare (2424) → Moldoveanu (2544) → Refugiul Portiţa Viştei → Refugiul Fereastra Mică
Den VII: Refugiul Fereastra Mică → Cabana Urlea → Breaza (600)
V noci z pondělí na úterý pršelo, ale vymetené nebe a jasné sluneční paprsky skvějící se na kapkách vody nás ukolébaly v mylném domnění, že tím byly fagarašské hory zavlaženy dostatečně. Hezké počasí bylo více než žádoucí, vždyť nás čekal vrchol Moldoveanu, s 2544 metry nejvyšší bod Rumunska.
Moldoveanu (2544) z Viștea Mare (2524) |
Vyrazili jsme v náš obvyklý čas 8:30. Za necelé 2 hodinky jsme vylezli na kopec Viştea Mare, který je jen o 20 metrů níž než Moldoveanu a z dálky to vypadá, že ty dva vrcholy spolu tvoří jednu plochou horu. Trasa vede jen přes vrchol Viştea Mare, odbočka na Moldoveanu je jen pro zájemce. Martin s Tomášem, zabraní do živé konverzace s účastníky zájezdu turistické kanceláře Alpina, zůstali na Viştea a já s Michalem jsme šli pokořit Moldoveanu. Trvalo to asi 15 minut tam a 15 zpět a jedinou překážkou byl jeden krátký řetěz. Měli jsme štěstí, stihli jsme vrchol dobýt v posledních minutách dobré viditelnosti. Zanechali jsme vzkaz v návštěvní knize a vyfotili se s hromadou vlajek.
Z masivu Moldoveanu jsme sestoupili k Refugiul Portiţa Viştei, kde jsme v klidu obědvali za bečení stáda ovcí. Už při posledních soustech chleba se to ale začínalo kazit. Nebe se zlověstně zatáhlo a spustilo prvních pár kapek. My jsme v odpověď potáhli batohy pláštěnkami a vyrazili na další etapu. Chvilku to vypadalo, že déšť, překvapen naší připraveností, s námi bude hrát takovou tu hru "spadnou tři kapky - vytáhneš pláštěnku - vyjde sluníčko - potíš se, a tak schováš pláštěnku - spadnou tři kapky", ale pak se rozhodl, že na nás půjde po zlém. Spustil se ohromný slejvák a místo bečení ovcí se teď hrozivě ozývaly hromy. Schovat se už nebylo kde, museli jsme tedy dál. Tomáš v čele pro nás hledal cestu ve svahu, abychom nešli po hřebeni a nedělali hromosvod. Poháněn strachem z bouřky šel rychleji než po rozkvetlé louce za slunečného dne. Já jsem se asi bála málo, protože jsem klukům poprvé skoro nestačila. V 15:45, tedy po sedmi hodinách chůze, jsme otevřeli dveře Refugiul Fereastra Mică, čímž jsme byli pro ten den zachráněni. Byl to však dost bezútěšný pohled: postele sestavené ze železných roštů by se ještě daly, ale ty špinavé a plesnivé "matrace", a hlavně těch odpadků…! Střechou dovnitř zatékalo, ale naštěstí jen trochu. Ihned jsme obsadili všech 16 postelí a rozložili na ně své mokré věci. Nejen pláštěnky a to, co jsme měli na sobě, ale často i obsah batohu. Ještě že ty lei jsou plastové. Nikdo další už nepřišel, a tak jsme takhle roztahaní mohli zůstat až do rána.
Refugiul Fereastră Mică |
Rozjeli jsme vaření ve velkém, když se za dveřmi ozvalo zakňučení. Sedělo tam malé chlupaté štěně, k zbláznění roztomilé, a chtělo dovnitř. To jsme zamítli, ale Tomáš mu věnoval zbytek svého kuskusu. Kromě téhle návštěvy k nám zavítal i bača, jehož plícervoucí kašel bylo slyšet na hony daleko. Poprvé k nám přišel hledat psa, podruhé nám ukázat, co všechno útulna umí - když se totiž spojily dva drátky u dveří, rozsvítilo se v té plechové boudě se solárním panelem na střeš světlo. Během svých návštěv nám řekl spoustu jistě zajímavých věcí, ale my jsme se zmohli jen na uznalé "da, da".
Když už jsme se skoro oddávali spánku, Martin si šel ještě odskočit ven. Podezřele dlouho se nevracel, a pak se najednou z venku ozvalo zoufalé "Miichaaleee!" Kluci vystřelili ze spacáků, chopili se hůlek a vyrazili na záchrannou akci. Psi asi považovali Martina za hrozbu spícímu stádu a ten, nemaje s sebou holi, se neměl jak bránit. Naštěstí záchranná akce dopadla úspěšně, kousance nikdo neutrpěl.
Další články z této expedice:
Den I: příjezd do Turnu Roșu
Den II: Turnu Roșu (440) → Șaua Budislavulu (2200)
Den III: Șaua Budislavului → Lacul Avrig → Vârful Scara (2306) → Șerbotă (2331) → pod Negoiu
Den IV: pod Negoiu → Negoiu (2535) → Strunga Doamnei (Dámská stezka) → Călțun → Lacul Bâlea na silnici Transfăgărășan (2050)
Den V: Lacul Bâlea na silnici Transfăgărășan → Lacul Capra → Vârful Mircii (2470) → jezero Izer → pod horou Tarata
Den VI: pod horou Tarata → Viștea Mare (2424) → Moldoveanu (2544) → Refugiul Portiţa Viştei → Refugiul Fereastra Mică
Den VII: Refugiul Fereastra Mică → Cabana Urlea → Breaza (600)
Super vy dva pokračujte :) Také uvažuje o takovéhle cestě
OdpovědětVymazat